Výlet do Tolštejnského panství za výhledy z Jedlové a z hradní zříceniny

Mraky sice visely proklatě nízko, přesto jsme se nenechali odradit od plánovaného výletu na Jedlovou horu a hrad Tolštejn. Plán byl jasný: autem do Nového Boru, odtud motoráčkem do Jedlové a dál po svých. Jeden z účastníků výletů sice umanutě trval na tom, abychom vzali kola s tím, že od nádraží v Jedlové šlápneme do pedálů, ale my, méně zdatní či možná lenivější jsme ho s vidinou hrůzostrašného namáhavého stoupání přehlasovali variantou pěší túry.

     

Vlak dostal zelenou

Vláček z Nového Boru měl naplánovaný odjezd pár minut před desátou hodinou. Riskovat prostoj na dálnici jsme nechtěli, takže jsme zvolili cestu přes Mělník. Je navíc mnohem hezčí, než jednotvárná šeď dálnice, nabízí četné výhledy na malebnou přírodu a lidovou architekturu a v Želízích u Liběchova navíc i pohled na devítimetrové hlavy čertů vytesané do pískovce. U novoborského nádraží jsme zaparkovali asi deset minut před odjezdem vláčku, ze kterého se nakonec vyklubal nikoliv očekávaný motoráček, ale bohužel zcela obyčejný vlak. Potěšil nás však výpravčí pohádkového vzhledu v červené čepici, který po našem nástupu zvesela zapískal a mávnutím dal lokomotivě a strojvůdci zelenou. Okénka nabízela výhled na okolní krajinu s řadou vrcholů Lužických hor. V zastávce Svor stál opět usměvavý výpravčí, který náš vlak poslal dál a než jsme si navzájem sdělili, co kdo ví o místě, kam míříme, bylo tu cílové nádražíčko v Jedlové. Na budově nás potěšil informační plakát s mapkou Česko-saského Švýcarska a doporučenými turistickými cíly.


/album/a104/dsc05018-up-jpg/

—————

/album/a104/dsc05027-jpg/

—————

/album/a104/dsc05044-jpg/

—————

/album/a104/dsc05047-jpg/

—————

/album/a104/dsc05058-jpg/

—————

/album/a104/dsc05075-jpg/

——————————


Mámení turistických rozcestníků

Vdechli jsme svěží vzduch a nakročili na cestu, která je už od nádraží dobře značená. Nedaleký turistický rozcestník „Tolštejnská cesta“, jehož součástí je přístřešek s posezením a kmen určený pro odstavení kol nám prozradil, že po zelené značce bychom se od něho dostali k odbočce na Jelení skálu, do Cvikova, a opačným směrem třeba do Jiřetína pod Jedlovou. Žlutá značka sdělovala délku vzdáleností ke Stožeckému sedlu, na Malý Stožec, na rozcestí k ŽST Chřibská, do Rybniště a několika dalších zajímavých míst, včetně zříceniny tolštejnského hradu. Ten jsme měli v úmyslu navštívit, ale plán byl jasný: nejprve vystoupat k rozhledně na Jedlovou a až cestou zpátky vzhůru na hrad! Další rozcestník U ranče je umístěný ve výšce 625 m n. m. Snažil se nás nalákat na červenou, po které by nás prý dovedl k rozcestí pod Ptačincem či do Lesného, ale odolali jsme.  Čím výš jsme byli, tím krásnějšími pohledy nás příroda odměňovala.  V závěrečné pasáži stoupání se odkryl opravdu nádherný výhled na zvlněné vrcholky hor až do Německa. Při ohlédnutí pohledu dominoval vrch Klíč, proslulý svými suťovými poli a zde žijícími kamzíky. Plíce říkaly něco o telefonním čísle první pomoci, ale oči už ostřily na ukazatel s nápisem Jedlová – rozhledna a lákavou číslicí prozrazující, že cíl se objeví za 300 m.


Rozhledna s okolím plným zážitků

Ještě pár kroků a je tu zděná krasavice, rozhledna Jedlová. Vděčně jsme usedli na jednu z dřevěných lavic nedaleko jejího vchodu a vylosovaný člen naší výpravy donesl z přilehlé restaurace občerstvení v podobě zlatavého moku. Chutnal báječně. Rozhlédli jsme se kolem. Vyhlídková věž se tu vypíná s nadhledem prožitých let a trpně snáší přítomnost ohyzdné stavby moderního, bohužel v dnešní době již nezbytného vysílače. Pokud bychom měli chuť na adrenalinový zážitek, nebylo by nic snazšího, než si třeba vypůjčit některou z terénních koloběžek, které byly úhledně zaparkované v těsné blízkosti rozhledny. Koloběžky jsou součástí nabídky areálu SPORT NA JEDLOVÉ, který kromě nich nabízí vyžití v lanovém parku, na obří houpačce, k dispozici jsou sjezdové káry, lezecká stěna, Slackline za 80 Kč/hodinu, speciální terénní sjezd Downhill dlouhý 1100 m. V zimě je jeho součástí sjezdovka s osvětlením a po celý rok nechybí občerstvení s barem. Vstupenky po dvaceti korunách jsme zakoupili dle instrukcí v restauraci u rozhledny. Do věkové kategorie 6 – 99 let, kterou hlásá nápis na dveřích vyhlídkové věže, jsme se také vešli, a tak jsme se zakrátko mohli kochat krásným výhledem, ještě o pár kilometrů vzdálenějším, než cestou na vrchol Jedlové. Po návratu dolů následovala nezbytná „odskočná“ do patřičného zařízení v restauraci. Cesta na toaletu vedla kolem poličky, kde jsou návštěvníkům k dispozici hned tři turistická razítka. Jejich otisk přibyl i do naší sbírky. Ještě pár pohledů do kraje od horní stanice vleku, kraťoučká zastávka u pomníku básníka Friedricha Schillera, který stojí přímo u lavic venkovního občerstvení a míříme z kopce dolů, k odbočce na Tolštejn.


Podívejte se na Tolštejn z ptačího pohledu


Vzhůru na Tošltejn!

Malý kousek jdeme lesem a objevuje se cesta vedoucí vzrostlým stromořadím s výhledem na krásné horské louky. Po chvíli se vynořují dva skalnaté vrchy, po kterých vedou cesty jištěné zábradlím. Vlající praporek dává vědět, že se jedná o pozůstatky hradu Tolštejn. Četní turisté na vyhlídkových ochozech to svou přítomností potvrzují. Na mohutném stromě je pro nás již zbytečný ukazatel, který nás odkazuje na červeně značenou cestu doprava. Zastřešený informační panel prozrazuje, že součástí hradu je restaurace s vyhlídkou, která má otevřeno od neděle do čtvrtka 9.00 – 19.00 hod., v pátek a v sobotu až do 24.00 hod. Vyhládlo nám a na pozdní oběd se nezřízeně těšíme. To ještě netušíme, že až si objednáme, číšnice odejde a to možná navždy. Ale to předbíhám. Hrad Tolštejn jsou v dnešní době již jen pozůstatky kdysi mohutného sídla, ale i tak budí respekt. Vyhlídkové ochozy jsou bezpečně ohraničeny pevnou zábranou a za poplatek 20 Kč se můžete kochat jak je libo. Kochali jsme se v rychlosti po objednání tak zvané hotovky, abychom jídlo nepropásli. Mohli jsme se nejen kochat, ale možná si na hradbách dát i dvacet, neboť jídlo nám servírka donesla až téměř za hodinu, kdy už hrozilo, že hlady zhyneme a nebudeme k tomu potřebovat ani hladomornu. Nicméně ani tento zážitek nám náladu nezkazil a z hradu jsme spěchali na plánovaný spoj z Jedlové dobře naladěni z prožitého dne. Dokonce slunce rozehnalo mraky, takže cestou na nádraží v Jedlové jsme si užili i jeho paprsků a výhledů pod modrým nebem, které bohatě umocňují atmosféru. Při cestě z Nového Boru jsme ještě zvenčí nakoukli do restaurace AJETO unikátně propojené se sklářskou dílnou a tím co jsme viděli, vznikl plán na další výlet. Příště projdeme Nový Bor, navštívíme sklářské muzeum a poté se vydáme po stopách princezny. Tedy Pyšné princezny. Na Dolský mlýn a Panskou skálu.

text/foto: Ebra



Doporučené možnosti ubytování

Apartmány Chřibská

Lesní chata Na Tokáni

Penzion U Vyhlídky

Chata Jana

Cena od: 350 Kč Cena od: 430 Kč Cena od: 270 Kč Cena od: 231 Kč

 

Všechna doporučená ubytování v Českém Švýcarsku


Sdílejte výlet s přáteli           


Kontakt

Rezervační centrum ubytování

Pondělí - pátek, neděle:
08:00 - 19:00


+420 491 005 805
+420 608 608 677